DRUIDI – kdo byli, spojení s přírodou, král Nuanda, Drusády - 1. část

Vítejte u tématu, které přibližuje druidismus. Podíváme se na to, kdo byli druidi, čím se vyznačovali, jak přispívali do společného celku. Pokusím se přiblížit i téma s druidismem úzce souvisejícím – Kelti a jejich kultura. Dále to bude o megalitických stavbách, krajinné energii, energetických liniích, sakrálních místech na Šumavě a v Praze, o fungování Druidské školy krajinné energie, moderním druidismu a dalších zajímavých tématech.

Kdo byli druidové?

Druidi v obecném povědomí představují špičku duchovní hierarchie keltských kmenů. Což je spojení určitě oprávněné a platné. Jejich historie jde však ještě do před keltských kultů. Kultů spjatých s národem Tuatha de Danaan (lid bohyně Danu), který je kosmického původu, přišel na Zemi jako humanoidní mimozemská rasa a postupně se smísil s lidmi. Danaané byli národem vládnoucím prehistorickému středomoří a západní a střední Evropě. Své znalosti pak předávali danaanští druidi vybraným ligurským, iberokeltským a keltským nadaným jedincům, tehdy se vytvořila druidská civilizace v pojetí nám dnes známém.

Druidové představovali nejvyšší duchovní elitu. Slovo druid, nebo lépe řečeno jeho keltský kořen (dru-) znamenal velmi moudrý. Dru-vides byli „moudří-vidoucí“. Bývají označováni jako kněží, ale lépe je vystihují slova mág nebo mudrc, v původním smyslu slova.

Požívali ochrany a výsad v jiných zemích vyhrazených jen nejvyšším panovníkům. Ve zlatém keltském období byli ve skutečnosti držiteli nejvyšší moci. Působili jako rádci, soudci, lékaři, léčitelé, stavitelé. Také jako vyjednávači v dobách války, jejich rozhodnutí měla platnost zákona. Uměli věštit budoucí děje a zároveň budoucnost ovlivňovat. Uměli uzdravovat nemocné, komunikovat se záhrobím, brát na sebe podobu různých zvířat i lidí. Dokázali zvedat vítr a vichřici, pokrýt krajinu mlhou, ovládat počasí.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že druidové se v keltské společnosti těšili neobyčejné úctě. Bylo pravidlem, že nenosili žádnou zbraň, prostě ji nepotřebovali. Na shromážděních směl promluvit první druid ještě před králem. Jediné slovo druida mělo moc zastavit válečné tažení, což zní sice fantasticky, ale zmiňují se o tom několikrát antičtí autoři, jako např. Diodóros Sicilský (60. – 30.př.n.l.): (…) Častokrát, když se vojska přiblíží jedno k druhému v bojovém postavení a meče jsou taseny a kopí napřažena, tito lidé vyjdou mezi ně a zastaví bitvu, jako by nějak očarovali divoká zvířata…

Jeden ze způsobů ovlivňování budoucnosti druidy spočíval v obřadu „zlořečení“. Tímto způsobem se dokázali zbavit krále, který vládl své zemi či kmeni nespravedlivě. Obřad prý spočíval v tom, že se druidové vydali na kopec, kde rostl hloh, tam se postavili zády ke keři a čelem ke králi a za větru vanoucího od severu odříkali jeden po druhém verše kletby do kamene, který drželi spolu s trnem hlohu v ruce. Pokud bylo jejich „zlořečení“ neoprávněné, okamžitě je pohltila zem, avšak pokud byla jejich kletba oprávněná, propadl se prý do země král, jeho žena, kůň i pes…

Spojení s přírodou

Druidi byli v plném spojení s okolním prostorem, uvědomovali si, že vše kolem je živé, stromy, kameny, … Uměli se napojovat na frekvenční pásma okolních předmětů a s nimi pracovat. Mohli tak vytvořit např. „druidský vítr“. Tento vítr prý byl schopen zmást útočníky natolik, že ztratili orientaci, propadli panice, a dokonce začali bojovat sami se sebou. Nebo prý, když potřebovali oslepit protivníky, byli schopni vytvořit umělý blesk, vznikající z jakési „magické koule“.

Dalším majstrštykem byla schopnost přeměnit se v nejrůznější zvířata, lidi, stát se neviditelnými, to vše v 3D realitě. Podobné jevy známe z knih od Carlose Castanedy nebo Ivana Andrjuščenka. Oba autoři popisují práci s energetickými vlákny, kdy prostřednictvím působení na tato vlákna vytvářejí nebo přetvářejí děje ve hmotné realitě. Jinými slovy, jedná se o působení ve čtvrté dimenzi, které se propisuje do třetí dimenze. S dnešními znalostmi z kvantové fyziky už se toto dá popsat i na vědecké bázi, což však nechám povolanějším.

Raději uvedu sen, který se mi nedávno zdál, a v němž mi jistý muž vysvětloval, jak pracují čarodějové: „Nerozbíjí realitu, děje, tak, že by na ně přímo působili zvnějšku, ale vtahují energii, děje, dovnitř sebe a skrze sebe realitu mění.“

Za možností takto s realitou pracovat je dlouhý vnitřní vývoj.  Dosažení základního stupně znalostí, kdy žák mohl fungovat jako druid, trvalo zhruba dvacet jedna let. A jistě tušíte, že to nebylo o memorování, ale spíše o vnímání.

V praxi to vypadalo především tak, že se na určitý čas uchýlili do ústraní, do lesa, a ve spojení s Přírodou duchovně rostli. Jako v jiných mysterijních školách fungoval i zde systém mistr-žák, žáci byli vybíráni bez ohledu na původ podle svých schopností. Když adept dosáhl vrcholu znalostí od svého učitele, vydal se k dalšímu kmeni, kde ho přijal nový učitel s vyššími schopnostmi. Na své učení měli druidové relativně dostatek času, dožívali se totiž dvoj až trojnásobného věku, než bylo tehdy zvykem. Zcela jistě to bylo jejich znalostí práce s energií, velmi dobře věděli, jak funguje lidské tělo a ovládali práci s bylinami.

Příběh krále Nuady

O jejich magických schopnostech a technologických vymoženostech vypráví i příběh krále Nuady. Stal se kolem roku 9000 př.n.l., tedy ještě v období danaanském, kdy tito lidé obnovovali v bitvě svou vládu nad Irskem. Během vítězné bitvy, v níž se to ještě podle popisu hemží zázračnými paprskovými a jinými zbraněmi, přišel zmíněný král Nuad o ruku. Zpočátku nosil na pahýlu připevněnou umělou pohyblivou robotickou stříbrnou ruku. Později mu narostla (jeho dvorním léčitelem byla naklonována) ruka nová. Hana Sar Blochová ve své skvělé knize Strážkyně paměti označuje vývoj lidstva ne jako evoluci, nýbrž jako involuci, zpětný chod. Od super vyspělých civilizací technologicky i duchovně po současný stav. Ve světle příběhu o nejprve robotické ruce, poté naklonované, v době 9000 let př.n.l. mi přijde, že je to od autorky trefný popis.

Drusády

Ale zpět k druidismu. Zdaleka nebyl výsadou mužů, běžně se druidkami (také se používalo označení drusády) stávaly i ženy. Panovala mezi nimi naprostá rovnoprávnost. I ženy bojovaly a vedly své kmeny. Rovnoprávnost fungovala v celé společnosti. Keltské ženy požívaly stejných práv a povinností. V období bojových tažení smrt otců přiváděla jejich rodiny do velké existenční nejistoty. Keltské společenství tuto skutečnost řešilo tvorbou polygamních rodin, kdy ovdovělé ženy se svými dětmi byly přijímány do plných rodin jako jejich nedělitelná součást. Katoličtí historikové se pak pohoršovali nad častou polygamností Keltů a považovali to za důkaz jejich nízké kulturní úrovně. Jenže opak je pravdou. V zásadě se jednalo o vysoce etický princip, svědčící o pocitu vzájemné sounáležitosti našich předků.

                                                                                                                                                   Zdroje:

Zbyněk Aladin Kostrhún, 2012 a dál, 2012

Ivo Wiesner, Národ v lénu bohů, 2018

Rosa de Sar, Strážkyně paměti, 2023

Pavel Kozák, Pavel Bartl, Marie Holečková, Kamenný svět, 2003

Fotografie: archiv autorky, thistletours.com

Zpracovala  BáRa 🪶

🍀  Lidové shromáždění živých lidí Bohemia:  https://www.novabohemia.cz/

🍀  UNC:  https://www.unitednewschannel.net/

🍀  Email: bohemia@novabohemia.cz

🍀  Stáhněte si aplikaci UNC:  https://www.mobileapp.app/to/yXWV8Nr?ref=cl