Jaký byl sebepoznávací víkend pro dívky

BáRa 🪶
May 24
5 min read

Nedávno proběhl víkendový pobyt pro dívky ve věku 9–13 let, který jsme společně s kamarádkou Janou připravily a vedly. Ráda bych posdílela alespoň několik střípků z toho, jak víkend plynul.

Jak to celé vlastně vzniklo… Kamarád pořádá víkendová setkání po kluky, komunikovali jsme spolu, že bych přihlásila syna, z čehož nakonec sešlo kvůli velké dojezdové vzdálenosti. Nicméně, jak jsem si navnímala, co kamarád klukům předává, že to má velký přesah do jejich vnitřního světa, napadlo mě, že by bylo moc fajn něco takového uspořádat pro dívky. Oslovila jsem Janu, známou, která dělá učitelku ve školce. Dcery k ní chodily do lesního klubu a mě se vždy moc líbil její přístup k dětem, ve kterém je taková lehkost a uvolněnost. Všichni máme své představy, jak věci mají ideálně být. Na Janě se mi moc líbí, že tu svoji představu dětem netlačí a respektuje, když mají představu jinou. Můj nápad na víkend ji zaujal, rozhodily jsme sítě a dostaly důvěru od 10 rodin, které na víkend svoji dceru přihlásily.

Při sestavování náplně pobytu jsem byla vedena přáním vytvořit bezpečný a laskavý prostor, ve kterém by dívky mohly být co nejvíce samy sebou — anebo kde by vůbec mohly začít objevovat, co pro ně „být sama sebou“ znamená. Prostor, ve kterém se mohou přiblížit otázkám: Jaké to je, když jsem autentická? Jak se v tom cítím? Co mi pomáhá zůstávat v kontaktu sama se sebou a co mě od této přirozenosti naopak odvádí?

Cílem tedy bylo vytvořit prostor pro obyčejné, ale opravdové spolubytí. Nesnažily jsme se nic tlačit ani předem určovat. Jen jsme do společného času vložily záměr, aby si každá dívka odnesla právě to, co v danou chvíli potřebuje — aby mohla prožít něco, co je pro ni teď důležité, léčivé nebo růstové. A dál jsme to nechaly plynout, s důvěrou, že život už se postará o to podstatné. Na to my páky nemáme.

Je jasné, že vstup do prostoru autenticity se neuděje díky aktivitám, které si na víkend připravíme. Ty jsou jen jakousi výplní, která může být více či méně zábavná. Vytvořit dívkám prostor pro autenticitu znamená především to, že ho s Janou vytváříme a žijeme v sobě. Do té míry, do které jsme schopné.

Program jsem poskládala z aktivit, které jsou jednak hravé, zábavné, a zároveň prožitkové. Tedy aby umožnily zkusit si například jinou roli, než kterou si běžně oblékáme, nasvítit jiný úhel pohledu, než který nám naše mysl automaticky nastavuje, apod. Po každé aktivitě jsem vedla dívky ke zvědomení, co prožily, jaké to pro ně bylo. Což si určitě nepředstavujte, jako že mi visely na rtech a já v tichu vedla nějaké zhodnocení proběhlé části programu. To se děje s dospělými. S dětmi je to velmi živé a dynamické. Zvlášť, když nejednáte z pozice autority a netrváte na ukázněnosti, ale něco nabízíte a necháte na dětech, čeho se chopí, co je pro ně zajímavé, a co naopak nechají projít kolem sebe bez větší pozornosti.

Ovšem, hned první den, při jedné z úvodních aktivit, jsem měla možnost si potvrdit, že děti jsou na příjmu, i když to na pohled tak vůbec nevypadá. Během společného programu byly holky po celou dobu živé, v hloučcích si něco povídaly, kreslily, psaly do zápisníků, s něčím si hrály… Já hned začala pochybovat o svém vedení a způsobu podání. Naštěstí, realita je vstřícná, když máte dobrý záměr, tak jsem hned obdržela potřebnou zkušenost… mluvila jsem o tématu zátěže a uvolňování, dívky se zdánlivě věnovaly svému, pak jsem spontánně povídání stáhla k sobě, vložila příběh ze svého života, a začala větu „jednou jsem v podobné situaci doma řekla, že…“ a všechny naráz zvedly hlavu, všeho nechaly a poslouchaly, co že jsem to řekla. Až mě to rozesmálo, jak byly v mžiku se mnou.

Celou dobu mě vnímaly… a zároveň jsou u toho schopné si mezi sebou vyměňovat vtípky, psát, kreslit… Poděkovala jsem v duchu za zkušenost a mohla uvolněně pokračovat v tomto způsobu spolupráce, bez vnitřních výčitek vůči sobě, že nemluvím dost zajímavě, nebo vůči nim, že mi nevěnují patřičnou pozornost.

Samotných aktivit se ne vždy všechny účastnily, některé jen pozorovaly, některé to jen tak naťukly. A to je v pořádku. Držely jsme se hesla, že autenticita vyrůstá jen ze svobody. Každá dívka programem prošla tak, jak uznala za vhodné.

Celkově jsme se měly moc fajn. Holky byly skvělé. Už samotná skutečnost, že rodičům dává smysl poslat děti na víkend, kde se věnujeme seberozvoji, dává tušit, že jsou to dívky podporované, z rodin, kde je brán ohled na jejich pohodu a potřeby. A ta podpora doma byla na dívkách znát. Byly spíše nastaveny na empatii, spolupráci, konstruktivní jednání.

S Janou jsme usoudily, že abychom naplnily záměr víkendu, tedy lépe poznat sebe sama, dostat se ke své pravdivosti, bude na místě dát dívkám co nejvíce volnosti a důvěry. Po úvodním povídání jsme zavnímaly, že naprostá většina z nich si velmi ráda odpočine od svých, většinou mladších, sourozenců. A velmi se těší na čas strávený s kamarádkami v podobném věku. Mnohé rovněž mají pevně zorganizovaný plán týdne, kdy nezbývá už tolik času na nicnedělání. Přiklonily jsme se tedy k heslu méně je někdy více, a daly dívkám hodně prostoru jen tak být.

Což ale neznamená, že bychom s holkami netrávily čas nebo nebyly skutečně s nimi. Jen jsme společné chvíle nechávaly volně dýchat — protkaly jsme je občasnými, námi vedenými aktivitami, po jejichž skončení jsme s Janou zůstávaly tiše přítomné a nechávaly otevřené pole pro to, co vzejde od samotných dívek, a na to pak reagovaly. Bylo zcela patrné, že holky si nepřály trávit čas bez nás dospělých. Byly rády za naši přítomnost, a zároveň je velmi bavilo vyplňovat volný prostor dle sebe, bez našich pokynů a očekávání.

Z takového svobodného a zároveň bezpečného nastavení mohlo přirozeně vyrůstat to zdravé, autentické. Energie, je-li odkloněna, se může vrátit do svého přirozeného toku.

Když se naše tělo a mysl dotkne skutečné autenticity v nás, třeba i jen na malý okamžik, zapíše se to do nás jako energetický otisk. A my si k tomu dokážeme později znovu najít cestu, prožívat další situace skrze tento energetický otisk. A tak se mohou tyto okamžiky stát semínky pro růst pevného, opravdového já.

Některé dívky plynuly v autenticitě po většinu víkendu, některé se své opravdovosti dotýkaly daleko častěji, než v běžném režimu. Pro jednu dívku to bylo velmi těžké začít nahlížet do svého vnitřního světa. Bylo to pestré, jako jsme my lidé pestří. Pro nás s Janou to byla také v mnoha ohledech objevná zkušenost. A všichni zúčastnění se už těšíme na „Já jsem já“ II.