Lyžnická pouť na nejvyšší bod kraje Krásnomoravského

Článek popisuje jednu z aktivit, kterým se spolu s manželem Vladimírem věnujeme. Jedná se o popis našeho zážitku při letošním setkání přátel „historického lyžování“.

Chtěla bych vám přiblížiti naši „lyžnickou pouť“ letošní. Nejprve pár slov o tom, jak jsme se k tomuto taškaření dostali. Jednou jsme byli osloveni kamarádem, zda se nechceme zúčastnit víkendového „blbnutí“ na starých lyžích. Tak slovo dalo slovo, přijeli jsme, zjistili, že ten kamarád je přímo „starostou“ tohoto volného a svobodného sdružení, „Obnoveného Klubu Lyžníků Moravsko Českých“ - OKLMČ. Akcí se účastníme už desátým rokem.

Pravidelné, každoroční setkání „obce lyžnické“ se koná už tradičně na chalupě Kuča, v místě nazývaném Bařiny nedaleko Pusteven. (foto 1)

S výstrojí „starolyžnickou“, vynesenou od parkoviště asi 3km, jsme k chalupě dorazili s malým zpožděním. Tak vybalit nejnutnější, doladit lyžnické vzezření, namazat ski (lyže) vosky stoupacími a hurá na rozcvičku. Po rozhýbání oudů i hlasivek našich, zpěvem hymnusu klubového, se vydáváme na cestu směr Čertův Mlýn. Letos se dá jít na lyžích přímo od chalupy. Tak stoupáme, vzájemně debatujeme, protože jsme se s většinou celý rok neviděli.

Po nějaké chvíli jsme z cesty odbočili kousek do lesa. Pod zamrzlou větví zapálili ohníček, který se rychle rozhořel i na sněhu a „piknik“ mohl vypuknouti. Opekli jsme si přinesené dobroty, trochu se ohřáli u ohýnku a po řádném nasycení se rozhodovali, co dále. My, „Zmijočepní“ (což je přezdívka Vladíkova, podle čepice) jsme se přidali k jedné odvážnější dvojici. Kdybychom na chalupu přišli příliš brzy, to by přece byla škoda. Dnes můžeme ještě něco zažít… Prý tři kilometry téměř po rovině, pak malý stoupáček a zpátky po pěkné, svážné cestě. No dobrá, to by šlo.

Zprvu cesta pěkně ubíhala, dalo se jet vedle vyšlapané stezky, pak ten malý stoupáček (nebyl tak hrozný, jak jsem si myslela) a došli jsme k Čertovu Stolu. (foto 2) 

Zajímavé místo s naskládanými kameny, které mají strukturu slisované dýhy. Tak jsme se tam vyfotili a hurá dále. Ještě nás trochu postrašili čerti. Když Vladík mrknul na hodinky, tak tam bylo 3:33. Prostě polovina, toho čertovského čísla. A tak raději rychle pryč. Další zastávka Čertův Mlýn – výška 1206 m.n.m. To je ten nejvyšší bod našeho kraje. Také foto, aby nám bylo uvěřeno, že jsme tam došli. A už jsme se vydali na zpáteční cestu. Čas již hodně pokročil. Šli jsme druhou stranou směrem ke Smrku. To bylo ještě dobré. Střihli jsme to kousek mezi stromy z kopce, prostě „dobrodrůžo“, no a dostali jsme se na pěknou cestu. Tam se dokonce začala otevírat nebesa a naskytly se nám překrásné výhledy na hory osvětlené zapadajícím sluncem. Nejdříve Kněhyně, pak Smrk a pak dokonce, trochu v dáli, Lysá Hora. A ten úžasný sjezdík, nic prudkého, prostě nádhera. Už jsem si myslela, že po této příjemné cestě přijedeme až k chalupě, ale to jsem si myslela špatně. Prý zkratka, teď jdeme traverzem vzhůru přes les, abychom narazili na tu cestu, po které jsme šli od našeho pikniku. Tak jsme lezli, zakopávali, padali (hlavně já). Náhle se setmělo. Za chvíli jsme narazili na tu cestu, po které jsme stoupali k vrcholu a teprve po nějaké době jsme se teprve vrátili na místo naší odpolední svačiny. Mapa trasy (obr.3).

To už jsem sundala lyže, protože mě přestaly poslouchat a dělaly mi samé naschvály. Zpět už jsme šli po cestě, protože kličkovat opět mezi stromy a po tmě se mi fakt nechtělo. Za mocné podpory Vladíkovy jsem se „dokodrcala“ zpátky na chalupu. Ještě že ostatní osazenstvo navařilo pro vysílené lyžníky tak dobrou polévku!

Po ukojení hladu, rychle převléct do suchého a slavnostního a může večerní hostina vypuknouti. Za chvíli je stůl plný dobrot a všichni jaksepatří načančaní. Starosta nás oblažil svým proslovem a poté jsme se s radostí do toho pustiti mohli, ale také pamětlivi slov jeho, „bychom obžerství nezměrného nepěstovali, abychom jsme se klání zítřejšího zúčastniti mohli“.

Program večerní obsahoval vystoupení pohádkových postav. To, aby večer i pro děti byl zajímavý. Pak pokračovalo zpívání a povídání až do pozdních hodin.

Ráno starostenské kuropění (budíček, na který se nezapomíná) a po snídani všichni na svah, kde se odehraje sportovní a čestné klání, které jsme odpřisáhli na pravou lyž. Po rozcvičce jsme se odebrali za chalupu, kde proběhly tři soutěže. Nejprve běh kolem starosty s hromadným startem, poté běh dvojic kolem starosty s překážkami, a nakonec běh kolem starosty se spřežením Šlíže (dítko) na bobech. Pak ještě sjezd s telemarskými oblouky a nakonec krasojízda. Všichni jsme to naštěstí přežili bez zranění a ztrát na výzbroji lyžnické. (foto 4)

Na závěr vyhodnocení soutěží s krásnými cenami (většinou dřevěné sošky, vyřezané naším starostou), dojedení zbytků, úklid chalupy a loučení lyžnickým „Skol“.  Pak už návrat do našich domovů s krásným, hřejivým pocitem naplno stráveného víkendu s milými kamarády. A teď se můžeme těšit na ten příští, jubilejní 40. ročník…

Zdroj: Zápis do kroniky OKLMČ

Vladi. B., kraj Krásnomoravský

🍀  LSŽL Bohemia:  https://www.novabohemia.cz/

🍀  Email:  bohemia@novabohemia.cz

🍀  YouTube:  https://www.youtube.com/@bohemia1418

🍀  UNC:  https://www.unitednewschannel.net/