Jaká byla moje terapie tmou

Pobyt ve tmě, forma terapie, při níž jste několik dní, většinou týden, v místnosti, celou dobu bez světla. Naskytne se vám prostor pro odpočinek, zpracování vnitřních prožitků, a především hlubší poznávání sebe sama. Lidé po takovém pobytu často sdílí, že ve tmě vystoupí to, co je v jejich životě důležité, že jasněji vnímají, čemu stojí za to věnovat energii, co rozvíjet. Je to takový důkladný úklid mysli.

Jak to začalo

Tato metoda mě zaujala přibližně před 8 lety. Byla jsem těhotná s druhým dítětem, což není životní fáze pro tmu. A tak se za touto zkušeností vydal můj muž. Tehdy to ještě nebylo moc běžné, známé, věděli jsme jen o jednom místě, které tento pobyt poskytuje, a manžel čekal přibližně rok, než na něj přišla řada. Přijel nadšený. Po sdílení jeho zkušenosti jsem věděla, že tohle chci zažít, ty benefity tohoto zážitku mi přišly skvělý. Takový poctivý ponor do sebe. A mě jako terapeutku všechny možné formy práce se sebou a sebepoznávací procesy prostě táhnou.

Tak jsem si říkala, vyrazím, až budou děti starší. Pak přišlo 3. dítě. A pak období, kdy už mi nic nebránilo, nic objektivního, „jen“ moje strachy. Nebála jsem se být sama se sebou, ale tmy jako takové. Ovšem registrovala jsem pokroky, například při cestě do sklepa nám dlouho nefunguje světlo u vstupu a můžete si rozsvítit, až když se vnoříte do tmavé místnosti a přijdete ke stěně. A zvládám to. Připletl se mi do cesty rozhovor s Martinem Rozhoněm, hovořil mj. o svém prožitku ze tmy. A pak se staly ještě nějaké synchronicity, a bylo rozhodnuto. Martin doporučoval toto místo: vetme.cz HYPERLINK "https://www.vetme.cz/". 

Na stránkách se dočtete, že domky pro pobyt ve tmě jsou slamáčky s hliněnými omítkami, stavěl je Dan Grmela (slamak.info), chlapík, který stavěl i náš dům. A to se mi líbilo, protože když žijete v přírodní stavbě, kdy váš dům je sám o sobě harmonizér, tak se na takový zážitek nechcete nechat zavřít do prostoru z jiných než přírodních materiálů. Navíc místo je u Bílých Karpat, energeticky silné oblasti. Dále se dozvíte, jak bylo při stavbě domků, jeden ženský, druhý mužský, pracováno s prostorem, v souladu s posvátnou geometrií, půdorys je ve zlatém řezu, do základů jsou vloženy křišťály a symboly podporující proudění energie. Ten přesah se mi líbí, volám a dostávám termín za měsíc. Paráda.

Těším se. Znáte to, mysl, tělo, podvědomí rozjedou procesy související s očekávaným. Vnitřně se připravujete, i když netušíte, na co vlastně.  Pracujete s tím, co je dostupné vašemu vědomí. Má očekávání byla, že to bude o překonávání strachů. Asi týden před pobytem mi kamarád poslal zprávu, v níž sdílel svůj zážitek z DMT ceremonie. Setkal se se svým strachem, dýchal mu do tváře. Něco takového jsem čekala i ve tmě. A bylo to úplně jiné…

Jak zmiňuji výše, byla jsem nastavena na růst přes překonávání překážek, přes zintenzivnění a posílení vnitřních strachů, nejistoty, přes nedostatek, nekomfort. A tím, že to zvládnu, se posílím. Po setkání s Radanou, která to tu má na starosti, jsem zjistila, že vstupuji do úplně jinak pojaté tmy, laskavé a vstřícné. Hned mě to trklo, vždyť jo, to je přesně v souladu, že jsem si přitáhla do života zrovna tuto cestu. Poslední měsíce je laskavost velké téma většiny terapií, které s klienty vedu.

Léčivý proces lotosového porodu

A jak že se to s tou tmou u Radany má? Pojímá to jako proces, který je léčivý v první řadě pro tělo. A to se pak propíše do mysli. Ale na prvním místě je práce s tělem, které když se bezpečně ponoří do tmy, mohou se zharmonizovat vnitřní procesy – hormonální, biochemické atd. Radana Rosecká je žena, která před 15 lety jako první v ČR porodila dítě lotosovým porodem. Jedná se o přirozený postup, při kterém po porodu nedojde k odstřižení pupečníku a placenta zůstává u dítěte, dokud se sama neoddělí. Tedy nedochází tam k tomu vrstvení traumatu, jaké je dnes běžné v porodnicích, kdy dítě prožívá jeden šok za druhým – intenzivní světlo porodního sálu, chlad, cizí ruce, přestřihnutí pupečníku, kdy dítě zalapá po dechu, prostřednictvím ještě nepřipravených plic, takže ten první nádech je takový utažený, nenadechneme se Života v našem plném potenciálu, ale ve stresu a strachu. A takto je vytvořen porodní limbický otisk neboli paměťová stopa, která se nese v duchu traumatu.

Na svých stránkách Radana píše: „Na světě není nic citlivějšího než nervová soustava právě narozeného miminka. Umožňuje miminku prožívat čistou radost a extatické stavy spojení s matkou, stejně jako hlubokou bolest z odloučení a samoty. Je dobré si uvědomit, že tato obrovská citlivost naší nervové soustavy sebou nese také její vysokou zranitelnost. Možná že právě zde se skrývá jedna z hlavních příčin toho, proč se většina lidí po většinu svého života cítí nešťastná (zraněná).“

Radana porodila celkem 4 děti lotosovým porodem. Jako porodní asistentka provádí další ženy, které chtějí tímto způsobem přivést na svět dítě. Také se svým bývalým mužem vybudovali prostory pro pobyty ve tmě a své poznání týkající se příchodu na svět vetkla do konceptu, jakým tmu provozuje. Není to o tolik jiné, ale několik detailů udělá mnohem působivější účinek. Tedy, zažijete zde to, co jinde ve tmě, plus je zde umožněna hluboká transformace porodního traumatu formou vytvoření nového limbického otisku.

Aby se tento proces mohl rozjet, je dobré při vstupu do tmy co nejvíce eliminovat vyplavování stresových hormonů. Zmíním tu některé z mechanismů, jak je s tím zde pracováno. Několik hodin nosíte brýle, které blokují modré a zelené světlo, podpoří se tak zvýšená produkce melatoninu, hormonu spánku, tělo se tedy postupně přepíná do klidového, odpočinkového režimu. Nicméně stále vidíte, seznámíte se s prostorem, kde budete pobývat, já se prošla po okolí, ať se naladím na prostředí. Pak je zatemněno okno v domku. Uvnitř ještě hoří svíčka. Sfouknete ji vy, když uznáte, že jste připraveni vstoupit do tmy. Pojala jsem to jako rituál, domluvila jsem se s přírodními bytostmi, které v prostoru kolem sebe silně cítíte, poprosila jsem je o jejich podporu. 

Tma je vstřícná

Výrazný vliv na to, že jsem se necítila ve stresu, mělo, že nejsem v domku zamknutá. Mohla jsem kdykoliv vyjít ven. Také jsem věděla, kde se zapínají pojistky. Nevyužila jsem to, ale to vědomí, že mohu, mě ohromně uklidnilo. Taková tma, která je obalená svobodou, je vstřícná. Nořila jsem se do tmy s tím, že mě léčí, ne s tím, že s ní jdu bojovat.

S eliminací stresu se tu pracuje také pomocí podlahového vytápění. Když je v místnosti radiátor, ze kterého sálá teplo, v našem těle to evokuje pocit, že je to ten oheň, jako zdroj tepla, ovšem vše kolem, co máme za zády, když jsme čelem k ohni, je otevřený, tmavý prostor, ze kterého může kdykoliv přijít nebezpečí. Což je evolučně zakódovaný mechanismus. A aby tělo nemuselo být v tmě stále ve střehu, mohlo se uvolnit, sálá tu teplo po celé ploše podlahy.

Co se jídla týče, na webu si vyberete ze tří variant, jak se budete stravovat. Pak je vám nošeno 1x nebo 2x denně (chcete-li k snídani teplou kaši), dle domluvy. Měly jsme domluvené signály, jak to udělat, pokud nechcete být rušeni, v tom případě dostanete jídlo za dveře, v termoskách, takže vydrží dlouho teplé. A bylo vynikající. Ve tmě to opravdu oceníte, máte na to dost času.

Tedy, na tělesné úrovni, je to jako návrat do lůna, nic neřídíte, jen se rozpouštíte ve tmě a tělo už ví co má dělat, procesy v těle se harmonizují, dochází k hlubokému léčení. První tři dny, během nichž hodně odpočíváte, spíte, jste v naprostém klidu, se mi začaly ozývat různé části těla, kde byla uložená nějaká tenze, kterou bych za běžného fungování nejspíš ani nepostřehla. V klidu tmy jsem tu bolest prodýchávala. Nebylo nutné to nějak analyzovat, stačilo prostě jenom být ve tmě, v klidu a tím umožnit léčení.

Bavil mě ten opačný proces, než který vnímám při své práci. V terapiích je snaha procesy pochopit, rozklíčovat, získat náhled, a to rozpustí jak psychické, tak mnohé somatické potíže. Ve tmě se v těle harmonizují určité biochemické a hormonální procesy, kterým jsem vůbec nerozuměla, a udělalo to něco pozitivního v psychice, v prožívání. Bylo to dobře vnímatelné na snech. Harmonizace těla se propisovala do harmonizace mysli a já snila uzdravené verze určitých svých příběhů a životních situací.

Třetí den přestalo bolet tělo, a začala jsem ve tmě „vidět“, vnímala jsem obrysy věcí, přivyknete a rozkoukáte se. V prostoru kolem mě často zasvítilo malé světélko. Začala jsem v tom rozpoznávat určitou komunikaci s prostorem. Nepsala jsem si, už za světla píšu dost nečitelně, natož ve tmě. Měla jsem s sebou diktafon a občas si něco nahrála, myšlenky a hodně sny. A jak jsem tak povídala ve tmě, při určitých formulacích nebo uvědoměních bliklo vedle mě světýlko, vnímala jsem to jako potvrzení řečeného. Párkrát se mi přihodilo, že jsem prudčeji vstala a jak jsem se rozešla, prostor kolem se zalil světlem, viděla jsem takové světelné řetízky kolem sebe, pár vteřin naprostého úžasu.

Měla jsem se ve tmě hezky, bavil mě ten klid, jak lehce se v něm vylupuje vaše podstata. Celý život jsem zvyklá vést vnitřní dialog, snažit se porozumět. A ve tmě se ladíte na svou pocitovost velmi lehce. Určitě mi budete rozumět, když napíšu, že jsou myšlenky, které nemá smysl rozvíjet, posilovat například nějaké strachy nebo pocity křivdy apod. Ale pak jsou myšlenky, které je dobré v sobě nechat rozvinout, mají nás kam dovést, i když je ta cesta spojená třeba se strachem, tak stojí za to se tomu v mysli pověnovat, neutíkat před tím. Občas může být těžké rozlišit, o jaký typ myšlenky se jedná. Zjistila jsem, že ve tmě to šlo jak po másle. Odpinknete jako na mobilu, čemu se nechcete věnovat a rozkliknete, co dává smysl. Ten pocit, že vaše mysl je plně pod vaší jurisdikcí, to se mi líbilo. Ke konci týdne už jsem se hodně moc těšila na děti a muže, ale jinak si říkala, že takhle bych mohla fungovat dlouhodobě. Naštěstí se ta schopnost, ještě lépe se vyznat ve své mysli, po návratu ze tmy nevytratila. Je to dar, který si hodlám ponechat.

Přínos pobytu ve tmě

Dny strávené ve tmě se nesly v takovém příjemném plynutí, když jsem většinu času byla v alfě, takovém jemně omámeném oparu. To jsem si plně uvědomila, když jsem si chtěla vypočítat převod českých korun na eura, a fakt to nebyly složitý počty, ale vůbec jsem toho nebyla schopná. Tak jsem mávla rukou, že to teď nemá cenu.

Samozřejmě, na úrovni mysli se dělo mnohé. Něco z toho jsem uchopila do svého porozumění. Většinu ne, což i tak má vliv na spoustu vnitřních proměn, které se ve tmě dějí. Bylo by to na dlouhé psaní. Nicméně o jednu zajímavost se ještě podělím. Často jsem si zpívala. Nezpívám nijak zvlášť, ale vnímala jsem, že to je jednak pro mě fajn, a že to také prospívá prostoru kolem mě. Výše zmiňuji bytosti, které obývají prostor domku. Vnímala jsem jejich podporu, především v tom směru, že drží prostor energeticky čistý. Pokud já nebudu vědomě přitahovat temnotu, jsem i díky nim krásně chráněná. A jak jsem si pozpěvovala, bylo to hodně pro ně, jako by je to sytilo energií. Na začátku týdne se mi vynořila píseň, od kapely, kterou jsem poslouchala kolem svých 20 let, takže je to už docela dávno, co jsem ji slyšela naposledy. A tady se mi často dostávala na mysl.

Poslední den ve tmě proběhl takový můj nejsilnější proces, kdy se uvolnily hluboko uložené, nepříjemné emoce a vzpomínky. íky propuštění některých blokujících energií mohly přijít nová uvědomění a pocity. No a mě došlo, že přesně o tomhle, co jsem právě propustila ze svého pole, byla ta píseň. Hned první den tmy to téma ožilo, aby se sedmý den odplavilo. A nedělo se to proto, že bych to tak zrežírovala. Prostě se děje, co je možné. Říkám si, jak jsme úžasně vytvořeni. Zavřeme se do tmy a ticha sami se sebou a o dobrodružství a fascinace není nouze.

Co dále stojí za zmínku je, že mě ke konci pobytu jemně pobolívaly plíce, jako by tlačily vlivem skutečnosti, že jsou schopné pojmout více vzduchu. Ten tlak postupně slábne, jak si plíce přivykají na změnu, ale ještě nyní, po 14 dnech, kdy píšu tuto svou zprávu ze tmy, vnímám silnější tlak při nádechu.

Podrobnější popis toho, jak eliminovat stres ze tmy, aby se tělo mohlo léčit, vám Radana při nástupu rozhodně nenutí. V podstatě zhruba vysvětlí, jak je možné pobyt mj. pojmout. Záměr si samozřejmě určíte sami. Jelikož mi téma přepisu limbického otisku není díky terapiím vzdálené a vnímám, že když se toto děje, mění to život. A téma přirozeného porodu je mi také blízké, i proto, že jsem rodila doma. Takže mě nabídka pracovat ve tmě s tímto přesahem rozhodně oslovila. Navíc, když někdo přijde s něčím osobitým, v kterékoliv oblasti, když něco, co „se nějak dělá“ propojí se svou zkušeností a moudrostí, s radostí otevřu před takovým zážitkem dveře.

Na konci mého pobytu jsme s Radanou měly asi tří hodinové povídání. Doptávala jsem se na všechny možné podrobnosti, mnohé tady popisuji. Byl to takový ten rozhovor, který plyne příjemně jako voda. I tento rozhovor, setkání s Radanou, výlet do okolních kopců si odnáším se všemi dalšími dary, které jsem ve tmě dostala.

Autorka: BáRa 🪶

Zdroj fotografie: pixabay.com

🍀  Lidové shromáždění živých lidí Bohemia:  https://www.novabohemia.cz/

🍀  Email:  bohemia@novabohemia.cz

🍀  YouTube:  https://www.youtube.com/@bohemia1418

🍀  UNC:  https://www.unitednewschannel.net/

🍀  Stáhněte si aplikaci UNC:  https://www.mobileapp.app/to/yXWV8Nr?ref=cl